1945 nouzové přistání ve Větřní

Bauer a Sievers – poslední piloti stihaček Luftwaffe za 2.sv.války

9. května 1945, den předtím admirál Donitz podepsal kapitulaci Wehrmachtu, se nad Větřním objevily dvě německé stihačky Me 109 (Messerschmidt) a FW 190 (Focke-Wulff). Krátce nad místem zakroužily a pak přistály. Byla to dvě přistání na břicho, bez vysunuti podvozku, jako z obrázkové knihy a to na pozemku nedaleko hřbitova. Ještě než na místo dorazila americká vojenská policie, oba piloti zmizeli. Pilotem Me 109 byl Hans Bauer z Peček (žije ve Švédsku, účastní se ale všech šumavských setkání a je tedy ještě dnes velmi známý), pilotem FW 190 byl Heinz Sievers z Heide v Schlevicku-Holštýnsku. (Byl později leteckým instruktorem Bundeswehru). Ti dva byli nejspíše posledními piloty stíhaček německé Luftwaffe 2.sv.války.

Zde popíšeme osud Hanse Bauera. V r. 1941 byl povolán z průmyslovky v Č.Budějovicích do Klagenfurtu k základnímu výcviku jako zkoušku letecké způsobilosti. Následoval pilotní výcvik v Neukuhren, výcvik pilota stíhačky v Stolp-Reiz a pak nasazení v jižní Francii jako stíhací ochrana lodí Afrického sboru. Na tuto ochranu prodělal výcvik v nočním létání a v létání podle přístrojů, pak nasazení na východní frontě. Stejně jako u letky, kde byl jeho komodorem (starším kapitánem) slavný pilot stíhaček Nowotny, tak pak i při létání u letky 63, měl Bauer nevděčnou pozici jako „Katschmarek“ – pilot, který kryje záda pilotům, útočícím před ním. A proto se k „stíhání“ dostal jen zřídka, byl ale dvakrát sestřelen. Na jeho kontě byly však i 4 sestřely.
Z polního letiště v Elbingu, odkud se předtím uskutečnovala ochrana uprchlíků, startoval Hans Bauer s posledním německým strojem. V jednosedadlovem Me 109, která pilotovi tak jako tak neposkytovala mnoho místa se mačkaly 4 osoby. Toho docílili tím, že vymontovali rádiový přistroj a palubní mechanik vlezl do prázdné přídavné nádrže. Startovali ve chvíli, kdy na letištní plochu dopadaly první granáty. Přeplněný stroj vzlétl nad koruny stromů jen horko težko a tak unikli z téměř jistemu ruskému obklíčení. Cílem byl Stolp, kterého dosáhli za pomoci velkeho štěstí. Později pokračovali do Pennemuende a potom, kolem ještě hořicich Dráždan, do Olomouce na obranu moravske Ostravy.
Během smělého nočního útoku se Rusům podařilo zlikvidovat veškerá letadla na polním letišti v Troppau. Hans Bauer byl odvelen, aby dopravil z Budějovic nová letadla, aby bylo možné provádět vzdušnou obranu německého ústupu. Skupina absolvovala dobrodružnou cestu přes Jihlavu do Českých Budějovic na nakladním automobilu poháněném plynem z dřevěného zplynovače. Jejich Me 109 ale nebyl připraven k letu. a tak si mohl Hans Bauer udělat ještě krátký výlet do Peček. Pak nazpět do Budějovic, kde už bylo možné startovat. Krátce předtím šel na přistání FW 190, začal rolovat, ale podvozkem najel do bombového kráteru a převrátil se. Hans Bauer, který byl jako další na řadě, k nemu vyběhl a pilot v připoutaný v pásech byl v bezvědomí. Byl to jeho kamarád Sievers. Dělali spolu pilotni průkaz. V Sieversově stroji bylo velke množství leteckého benzinu. Když se Sievers probral oslavili své shledaní velmi radostně. A tak ani nezpozorovali, co se kolem nich dělo. Z pozemního letištního personálu tu najednou nikdo nebyl. Jak se odsud dostat? Na stojánce byl FW 190, který měl kola ale hluboko zarytá do vlhké země. Sám o sobě by startovat nemohl. A tak si přinesli lopaty a prkna a v rychlosti si položili odtahovou dráhu. Pot tekl proudy. Najednou se objevili čeští partyzani a chtěli se letadel zmocnit. Svou lámanou čestinou, kterou uměl, na ně Hans zavolal, že to všechno tam, za chvíli vyletí do povětří a že mají zmizet. Partyzani okamžitě utekli. Pak byl před stroj zapřažen Me 109 jako tažný kůň což se snáze řekne než udělá. Vrtule se velmi rychle začala dotýkat země, takže bláto jen létalo. A to bylo pro vrtuli nebezpečné. Ale druhé letadlo se uvolnilo a tak odstartovali na Větřní. Přistání na břicho šlo hladce. Hans Bauer přistál v blizkosti domu Grantlů,jeho kamarád, který okoli neznal, přistál dáI na hřbitově. Hned zmizel v lese, zatimco Hans Bauer dostal v blízkém domě civilní oblečení.
Toto přistaní vzbudilo ve vsi docela rozruch. Kromě americké vojenské policie, se k oběma strojům vydala i stařičká sanita. Protoze bývalý starosta Konrád Wagner se do vozu už nevešel, stoupl si dozadu na nárazník. Vysledek: v jednom výmolu se narazník utrhl a starosta spadl tak nešťastně,že si při tom zlomil ruku.
Večer se některá děvčata ze vsi vydala do lesa hledat Heinze Sieverse, a take ho našla. O soudržnosti, která tenkrát mezi Němci ve Větřní vládla, vypravi Hans Bauer ještě dnes s velkou úctou. Ačkoliv o tom všichni věděli, nikdo je Američanům neprozradil. Až mnohem později se o jejich identitě dozvěděl jeden americký voják. Ale ten prý jen Hansi Bauerovi poklepal uznale na rameno a řekl: „To jsi udělal skvěle!“. A položil na stůl láhev whisky.


Společné foto na vraku Me 109. Nouzové přistání stihaček Hanse Bauera a Heinze Sieverse bylo tenkrát ve Větřní oblíbeným a často používaným objektem focení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *