Archiv rubriky: Historie

US můstek u Strážného

Dvě mohutné železné lávky se nachází poblíž Strážného na Prachaticku přes řeku Řasnici – mapa. Jedná se 4 díly US mostovky typu M2-Treadway. (více o mostním systému M2-Treadway). V těchto místech vstoupila do Československa americká armáda dne 4. května 1945. Konkrétně 5. US pěší divize, 2 pěší pluk, 2. prapor postoupil do večera téhož dne až do lekce bráněných Českých Žlebů.Bojové jednotky 5. US pěší divize později vystřídali ženisté, kteří vybudovali zmíněný můstek, po němž se dostala na české území spojenecká vojska. Tehdy je cesta přivedla do osady Dolní Cazov, která se nacházela přibližně 300 metrů od hranic.

Jak vedly a nyní vedou cesty přes a okolo můstku

Osadu postihl osud jako jiné příhraniční. Po válce odsud byli odsunuti němečtí obyvatelé, což byla vždy drtivá většina. Konkrétně dle webu zanikleobce.cz zde v r. 1930 žilo 134 lidí v 25 domech. V 50. letech Dolní Cazov vojáci vyhazují do vzduchu, protože ležel v přísně střežené zóně pohraničního pásma a dnes osadu připomíná pouze typická informační cedule o zaniklé šumavské obci a dřevěný kříž na místě, kde stávala polodřevěná kaple Nanebevzetí Panny Marie.

Toto je současný stav cesty. Byla to do r. 1950 jedinná cesta mezi Bavorskem (resp. ke komunikaci Silnice – Strážný) a Dolním Cazovem. Tudy přijela US Army přes námi zkoumaný M2-Treadway můstek.
Současný stav cesty a můstku.
Současný stav cesty a můstku.
Současný stav cesty a můstku.
Současný stav.

Pro doplnění a jako zajímavost uvádím fotografii téhož místa z r. 1938.
Ovšem: Pokud v pozadí je skutečně Dolní Cazov, tak vojáci pochodují po cestě na české straně hranice z Dolního Cazova směrem na obec Silnice. Tato cesta byla celá na českém území a na několika místech se těsně dotýká bavorské hranice (viz mapa z roku 1949).

Bojové střety na území prachatického okresu.
Do konce dubna překročili Američané hranici na několika dalších místech. Dne 1. května přijel americký tank do obce Strážný na Vimpersku. Vystoupil z něho voják, který chtěl pravděpodobně vyjednávat, ale byl těžce raněn. Tank odjel zpět. To všechno byly průzkumné akce, které zajišťovaly postup hlavních sil podél našich hranic, ale zároveň i pozice pro případ útoku do Československa, k němuž dal Eisenhower rozkaz 4. května. V dopoledních hodinách 5. května zahájila americká vojska obsazování západních a jižních Čech od Aše po Český Krumlov. Třetí armáda byla k tomuto účelu posílena V. sborem 1. armády o síle tří divizí. Američané zahájili operaci silami V. a XII. sboru, takže na celém úseku fronty dlouhém 350 kilometrů stálo na počátku celkem 5 divizí, které postoupily 10-15 kilometrů do československého vnitrozemí. Jejich postup urychlilo až nasazení obrněných jednotek na hlavním směru. Kunžvart Poslední dubnový den dosáhl 10. pěší pluk americké 5. pěší divize prostor Freyung – Philipsreuth. Spíše než organizovaný odpor nepřítele, který se omezil na zřizování zátarasů nasilnicích a občasné přepady ze zálohy, byly hlavním protivníkem pluku hornatý terén, sníh, zima a déšť. Postoupil až na Trojmezí a 2. května měl jeho třetí prapor své roty ve třech zemích současně – v Německu, Rakousku a Československu. Následující den, 3. května, zajišťovali vojáci své pozice a prováděly průzkum předpolí. V rámci příprav na ofenzívu plánovanou na 5. května se pluk soustředil na silnici vedoucí do Kunžvartského sedla. První prapor se soustředil u Kreuzbergu, třetí v Herzogareuthu a druhý prapor, spolu se 46. praporem polního dělostřelectva v pozicích jižně od Strážného. Postup 10. pluku zahájili ráno první a druhý prapor, ale jejich postup zastavila houževnatá německá obrana, soustředěná na obranu silničního zátarasu před Strážným. Na zničení zátarasu vyslal 10. pluk malý operační svaz, složený z vojáků druhého praporu pluku, vezených na Jacksonech 803. praporu stíhačů tanků. Tato skupina projela téměř čtyři kilometry nepřátelským územím postřelována dalekými palbami německých kulometů a za cenu ztráty dvou raněných zátaras zničila. Zbytek německé obrany poté vyvrátil soustředěný nápor pěchoty a dělostřelectva. Do 16:20 pak prapory 10. pěšího pluku vyčistily město Strážný. Jihovýchodně od linie Klatovy – Bílovice – Rokycany byl operační prostor XII. sboru genmjr. Irwina. První den postupovaly jednotky pomalu s obezřetným průzkumem a všestranným zajištěním. Navíc jim v rychlejším postupu bránil rozmoklý terén pohraničních cest. Tam, kde 6. května dosáhly stanovených cílů, zastavily pohyb hlavních sil a čekaly na další instrukce. Akce se zúčastnily 4. a 11. obrněná a 5., 26. a 90. pěší divize. Postupovaly zhruba v pěti proudech:

  1. na Sušici a Horažďovice;
  2. přes Vimperk na Strakonicko;
  3. volarskou cestou k Prachaticím;
  4. údolím Vltavy na Vyšší Brod a Český Krumlov;
  5. přes Horní Dvořiště k Českým Budějovicím;

Použitá literatura:
Balcar B.: „Z Normadie přes Ardeny až k nám“ Resonance 2017
Lakosil J.: „Utajená obrana Šumavy“ MF Praha 2012

1945 Pontonové mosty přes Vltavu

Jejich úkolem byly mosty přes Vltavu
(článek pro Českokrumlovský deník 15.5.2019) – článek v pdf.
Jiří Frýbert

285th Engineer Combat Battalion byl v závěru války přiřazen k 26th ID, respektive jejich 101st Engineers Combat Battalion (ECB). Stavěli pro ně v květnu dva pontonové mosty přes Vltavu (ve Frymburku a v Dolní Vltavici).

Když se píše o osvobození zdejšího kraje americkou armádou v květnu 1945, většinou se vzpomíná na 26. pěší divizi (26th Infantry Division) nebo 11. obrněno divizi (11th Armored Division). Neměli bychom ale zapomínat ani na další menší jednotky, které měly podíl na porážce nacistického Německa a jež poslední válečné dny v Evropě strávily v tomto regionu.

Jednou z těchto jednotek je 285. ženijní bojový prapor (285th Engineer Combat Battalion), jehož úkolem bylo stavět mosty, opravovat cesty či odstraňovat zátarasy a to včetně minových polí. Tento prapor tvořilo téměř 650 mužů, v to počítaje i důstojnický sbor. Ve Francii se vylodili na začátku ledna 1945 a byli součástí Pattonovy Třetí armády. Při cestě přes Lucembursko a Německo podporovali různá uskupení Třetí armády, řeku Rýn překročili 25.3.1945. Od konce dubna bylo jejich úkolem podporovat právě 26. divizi, což také činili až do ukončení války v Evropě.

Na začátku května byl prapor dislokován v Rakousku, velitelství bylo v Mistlbergu. Do Československa se však celá jednotka nedostala, byly k nám vyslány jen dvě roty (company), jmenovitě roty B a C. Každá z nich měla v té době téměř 170 vojáků. Úkolem každé roty bylo postavit jeden most přes řeku Vltavu. Jednalo se o plovoucí pontonové mosty, kdy přes řadu člunů jsou natažené dvě kovové dráhy, jakési běhouny, které pak vytváří stopu pro kola vozidel či tanků.

Rota C přijela 7.5. do Frymburku z rakouského Mollmannsreith. Ve Frymburku postavili ještě ten den pontonový most o délce 79 metrů. Mapové kódy uvedené v reportech praporu zasazují most do míst, kde je Vodní nádrž Lipno. Tenkrát zde ale tekla Vltava. Jedná se zhruba o místo, které by spojovalo dnešní výběžek nad přívozem ve Frýdavě s prostorem, kde je dnes Penzion Kovářov.

Rota B dorazila do Dolní Vltavice 7.5. také z Rakouska, konkrétně z obce Schindlau. Pontonový most přes Vltavu dokončili 8.5. v pět hodin ráno a jednalo se o poslední takový most tohoto praporu na evropském bojišti. Tento most měřil 55 metrů a jeho důležitost byla dána tím, že ležel na hlavní zásobovací trase pro americké jednotky. Také dnes je místo, kde byl most zbudován, zatopené lipenskou nádrží. Podle armádních hlášení měl stát v prostoru, kde je v současnosti přívoz Kyselov – Dolní Vltavice. Z dochovaných hlášení není jasné, kdy se tyto dvě roty vracely zpět do Rakouska, ale víc jak 5 dní na našem území nestrávily. Což však nijak nesnižuje důležitost jejich činnosti a míru vděčnosti z naší strany.

Později se prapor přesunul do Bavorska, odkud na konci září zahájil cestu do Francie a následně zpět do USA. K jeho deaktivaci došlo 19.10.1945 v armádním kempu ve státě Virginia.

Marvin B. Nelson – Větřní

Protože pomníček Marvina B. Nelsona u Větřní na Českokrumlovsku je vlastně „náš“ – našeho klubu, každoročně jej navštěvujeme, minimálně při pietních oslavách konce druhé světové války, tak v tomto příspěvku je shrnutí a sjednocení dosavadních informací o lt. M.B. Nelsonovi.
Pro nové návštěvníky našich stránek je nutné upozornit na to, že toto není místo kde lt. Nelson zemřel. To bylo ještě v Německu, Rohrmünz u Graflingu dne 27.4.1945.

Vojáci jeho čety, v rychlém postupu na konci války, neměli čas postavit jakokoli čestnou upomínku svému milovanému veliteli v místě kde padl. Poprvé se zastavili až tady, u Krumlova.

Seznam příspěvků:

Marvin B. Nelson – osobní data

narozen: 27.10.1917, Howes Mill, Dent County, Missouri, USA
zemřel:   27.4.1945 (věk 27), Německo, Bavorský les, místo Rohrmünz, správní obec Grafling, okres Deggendorf.
pohřben: Jadwin, Dent County, Missouri, USA.

rodiče:
Bailey Ferman Nelson 1896-1982
Minnie A. Parker Nelson 1898-1924
sestry:
Louise Norma Nelson Oneil; 1919-1981
Elma Margeret Nelson McDonald; 1921-2001