Od dubna do prosince 1945 vedla 3. americká armáda operace v západním Československu a jeho okolí. Celkem se těchto operací zúčastnily tři její sbory (XII., V. a XXII.), devět pěších a čtyři obrněné divize a dvě jezdecké skupiny.

Československé operace se rozdělily do tří odlišných fází.
Pohraniční operace, Osvobození a Okupace

• Fáze pohraničních operací probíhala od 15. dubna do 5. května. Během této doby 90. a 97. pěší divize a 2. jízdní skupina kryly československé hranice a provedly několik omezených útočných operací přes hranice, aby ochránily levý bok 3. americké armády, když se 3. armáda postupovala na jihovýchod do údajné oblasti Alpine Festung (Alpská pevnost) v jižním Německu / západním Rakousku.
• Fáze osvobození (5.-8. května 1945) Během této fáze provedly V. a XII. sbor rozsáhlou ofenzívu s cílem osvobodit západní Československo od nacistické německé okupace. 1., 2., 5., 26., 90. a 97. pěší divize, 4., 9. a 16. obrněná divize a 2. a 102. jízdní skupina se podílely na osvobození více než 3 400 čtverečních mil (8 806 km²) Československa. Jejich neodolatelný postup byl zastaven až na rozkazy vrchního velitele spojeneckých sil generála Dwighta D. Eisenhowera přibližně na linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Češi v malých vesnicích, městech a ve velkém městě Plzni, po šesti dlouhých letech nacistického útlaku, vítali své osvoboditele bujarými veřejnými oslavami. Tato fáze skončila kapitulací německého vrchního velení a ukončením všech nepřátelských akcí.
• Fáze okupace byla ze tří fází nejdelší a trvala od 8. května do začátku prosince 1945. Během této doby jednotky 3. americké armády pobývaly v západním Československu, aby pomáhaly Čechům s obnovou jejich válkou zničené země, obnovením vlády a vládních služeb a udržováním pořádku. Američané také zpracovali statisíce německých vojáků a civilistů, kteří se vzdali v závěrečných dnech války. Za okupační období odpovídal nejprve V. sbor a poté XXII. sbor. Většina amerických jednotek opustila Československo do konce května. Americké divize, které v různých obdobích sloužily v Československu v okupačních službách, byly 2., 79., 80. a 94. pěší divize, 8. a 16. obrněná divize a 102. jízdní skupina. Po vzájemné dohodě se Sověty opustily všechny americké a sovětské síly Československo začátkem prosince 1945.

3. Americká armáda
velitel generál George S. Patton ml.
Třetí americká armáda se skládala ze tří sborů (III., XII. a XX. sbor) pro fázi pohraničních operací a ze čtyř sborů (III., V., XII. a XX. sbor) pro fázi osvobození. V Československu sloužily pouze V. a XII. sbory. III. a XX. sbor operovaly v jižním Německu a Rakousku.
K 5. květnu měla Třetí americká armáda 18 divizí a přes 540 000 mužů, což z ní činí největší polní armádu, jakou kdy Spojené státy nasadily. „Toto je pravděpodobně jedna z nejsilnějších armád, jaké kdy byly v historii války shromážděny…,“ napsal si do deníku Pattonův náčelník štábu generálmajor Hobart Gay.

XII. sbor (velitel generálporučík S. LeRoy Irwin)
Kromě velitelství sboru se XII. sbor skládal z 5., 26., 90. a 97. pěší divize, 4. a 11. obrněné divize, 2. jízdní skupiny a řady polních dělostřeleckých praporů, bojových ženistů, logistické podpory a zdravotnických jednotek. 97. pěší divize byla na konci dubna převedena k V. sboru. XII. sbor sloužil v Československu a jeho okolí od poloviny dubna do konce května 1945.

V. sbor (velitel generálporučík Clarence Huebner)
Kromě velitelství sboru se V. sbor skládal z 1., 2. a 97. pěší divize, 9. a 16. obrněné divize, 102. jízdní skupiny a řady polních dělostřeleckých praporů, ženistů, logistické podpory a zdravotnických jednotek. V. sbor sloužil v Československu a jeho okolí od začátku května do poloviny června 1945.

XXII. sbor (velitel generálporučík Ernest Harmon)
Kromě velitelství sboru se XXII. sbor skládal ze 79., 80. a 94. pěší divize, 8. a 16. obrněné divize, 102. jízdní skupiny a řady polních dělostřeleckých praporů, ženistů, logistické podpory a zdravotnických jednotek. XXII. sbor vystřídal V. sbor v polovině června 1945 a zůstal v Československu až do začátku prosince 1945.

Divize a jízdní skupiny 3. Armády
(v pořadí podle výskytu)

90. pěší divize (Tough ombres) (Generálmajor Herbert Earnest,)
90. pěší divize byla divize armádní zálohy aktivovaná pro druhou světovou válku. Divize vstoupila do bojů v Normandii v červnu 1944 a bojovala v Normandii, severní Francii, Ardenách a ve střední Evropě. V normandském tažení pomohla divize uzavřít Falaiský průliv. Na podzim roku 1944 divize provedla velmi obtížné útočné přechody řeky Mosely a dobyla pevnost Fort de Koenigsmacker. Začátkem dubna 1945 objevila 90. pěší divize stovky pytlů s penězi a zlaté rezervy Reichsbank ukryté hluboko v solném dole poblíž Merkers v Německu. Celková hodnota v té době činila přibližně 520 milionů dolarů.
90. pěší divize se skládala z:

• Velitelství divize / Velitelské roty
• 357., 358. a 359. pěší pluk
• Dělostřelectvo 90. divize: 343., 344., 345. a 915. prapor polního dělostřelectva
• 773. prapor stíhačů tanků
• 90. jízdní průzkumná mechanizovaná eskadrona (Squadron)
• 325. ženijní prapor
• 315. zdravotnický prapor
• 790. rota lehké údržby
• 90. rota proviantního velitelství
• 90. spojařská rota
• Četa vojenské policie
• Divizní kapela

90. pěší divize byla první jednotkou americké armády, která dosáhla německo-československých hranic v roce 1937. Dne 18. dubna 1945 překročila hranici průzkumná skupina z 3. praporu / 358. pěšího pluku a stala se první americkou jednotkou, která vstoupila do Československa. 90. pěší divize provedla detekční operace podél hranic. Dne 23. dubna divize osvobodila německý koncentrační tábor ve Floessenbürgu. Dne 4. května 1945 přijal generálmajor Earnest kapitulaci většiny 11. tankové divize ve Všerubech v Československu. Plukovník Charles H. Reed, velitel 2. jízdní skupiny, pomáhal s přípravou kapitulace 11. tankového pluku. 5. května byla rota 357. pěšího pluku přepadena u města Žuri německými kandidáty na důstojníky. Němci používali americká vozidla ukořistěná dříve od čety 2. letky / 2. jízdní skupiny. Ačkoli byli Němci rozdrceni, deset amerických vojáků bylo zabito a deset dalších bylo zraněno. 90. pěší divize zajistila několik klíčových horských průsmyků a silnic, které 4. obrněná divize použila při svém útoku 6. května. 90. pěší divize následovala 4. obrněnou divizi a upevňovala její postup. Divize opustila Československo v polovině května 1945.

2. jízdní průzkumná skupina [mechanizovaná] (Pattonovi duchové); plukovník Charles H. Reed, velitel
2. jízdní skupina, jedna z nejstarších jednotek americké armády, byla v roce 1836 zformována jako 2. regiment dragounů a později přejmenována na 2. jízdní regiment. Za druhé světové války byl pluk reorganizován na mechanizovanou jízdu a přejmenován na 2. jízdní průzkumnou skupinu [mechanizovanou]. 2. jízdní skupina vstoupila do bojů v Normandii v červenci 1944, svedla nelítostné bitvy kolem Luneville během lotrinského tažení a bojovala v bitvě v Ardenách.
2. jízdní skupina se skládala z:

• Velitelství skupiny
• 2. jízdní průzkumná eskadrona (Squadron) [mechanizovaná]
• 42. jízdní průzkumná eskadrona (Squadron) [mechanizovaná]

Po průjezdu středním Německem dorazila 2. jízdní skupina k československým hranicím v roce 1945 krátce po 90. pěší divizi. Ve dnech 19. a 20. dubna dobyla 2. jízdní skupina pohraniční město Asch (Aš) hned za československými hranicemi. O týden později 2. jízdní skupina úspěšně podnikla dvě současné mise na záchranu spojeneckých válečných zajatců a slavných lipicánů zpoza německých linií. Velitel skupiny, plukovník Charles Reed, pomohl zařídit kapitulaci 11. tankové divize americké 90. pěší divizi. Po válce skupina střežila vojáky 11. tankové divize v táborech v jižním Německu. Začátkem května byla četa 2. perutě přepadena a zajata mnohem větší silou německých vojáků ze školy pro kandidáty na důstojníky. Tito němečtí vojáci OCS přepadli 5. května v Zhúří americké vojáky z 357. pěšího pluku. V posledních dnech války zaútočila 2. jízdní skupina na západní Československo a osvobodila řadu měst a vesnic jihovýchodně od Plzně, včetně Klatov. 2. jízdní skupina zůstala v Československu jen několik dní po skončení války a poté se přesunula zpět do Německa, aby se ujala okupačních povinností.

97. pěší divize (Trident)
Brigádní generál Milton Halsey, velitel
97. pěší divize byla záložní divizí armády aktivovanou pro druhou světovou válku. Původně byla cvičena v obojživelném boji a měla být nasazena v Tichomoří, ale místo toho byla kvůli bitvě v Ardenách vyslána do Evropského regionu. 97. pěší divize vstoupila do boje začátkem dubna 1945 a pomohla zredukovat německé síly obklíčené v Porúří v západním Německu. Jejím velícím generálem byl bratr admirála Williama Halseyho, USN, slavného velitele americké Třetí flotily v Pacifiku.
97. pěší divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty
• 303., 386. a 387. pěšího pluku
• 97. průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 322. ženijního bojového praporu
• 322. zdravotnického praporu
• Dělostřelectvo 97. divize: 303., 386., 389. a 922. prapory polního dělostřelectva
• 797. roty lehké údržby
• 97. roty proviantního velitelství
• 97. spojařské roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely
• 782. tankového praporu
• 820. praporu stíhačů tanků
• 444. protiletadlového dělostřelectva Samohybný prapor

V polovině dubna byla 97. pěší divize přesunuta z Porúří k československým hranicím, aby pomohla chránit prodlužující se východní křídlo 3. americké armády. Po příjezdu na hranice pomáhala 97. pěší divizi 90. pěší divizi s péčí o osvobozené vězně koncentračního tábora Floessenburg. Ve dnech 25. a 26. dubna osvobodily 386. a 387. pěší pluk město Cheb a dobyly jeho blízké letiště. Na konci měsíce byla divize administrativně převedena k V. sboru 1. americké armády, ale zůstala na hranicích. 97. pěší divize byla spolu s V. sborem v prvních květnových dnech převedena zpět k 3. americké armádě. 5. května divize zaútočila do Československa a otevřela cesty pro 16. obrněnou divizi, která měla následující den použít k útoku na Plzeň. Prvky 97. pěší divize dorazily do Plzně odpoledne 6. května a pomáhaly se zajištěním osvobozeného města. Vojín Domenic Mozzetta z roty B / 387. pěšího pluku vypálil v noci 7. května 1945 u Plzně poslední výstřel druhé světové války v Evropě. Brigádní generál Halsey přijal kapitulaci německého generála Karla Weissenberga a jeho Wehrkreis (vojenského prostoru) XIII. Divize zůstala v Československu jen několik dní po skončení války, než se vrátila do Německa k okupačním úkolům.

1. pěší divize (Velká rudá jednička)
Generálmajor Clift Andrus, velitel
1. pěší divize, jedna z mála předválečných divizí pravidelné armády, bojovala v severní Africe a na Sicílii. Spolu s 29. pěší divizí se 1. pěší divize v den D vylodila na pláži Omaha. Divize poté bojovala v Normandii, severní Francii, Porýní, Ardenách-Alsasku a ve střední Evropě. V říjnu 1944 1. pěší divize dobyla Cáchy, první německé město dobyté západními Spojenci. V polovině dubna 1945 se 1. pěší divize podílela na zajetí německých sil v oblasti pohoří Harz ve středním Německu.
1. pěší divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty
• 16., 18. a 26. pěšího pluku
• 1. průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 1. ženijního bojového praporu
• 1. zdravotnického praporu
• Dělostřelectvo 1. divize: 5., 7., 32. a 33. prapor polního dělostřelectva
  Kromě toho byla pro československou operaci přidělena: 406. skupina polního dělostřelectva (76., 186., 200. a 955. prapor polního dělostřelectva a 17. pozorovací prapor polního dělostřelectva)
• 701. rota lehké údržby
• 1. rota proviantního důstojníka
• 1. spojařská rota čety
• vojenské policie
• divizní kapely
• 634. prapor stíhačů tanků
• 103. prapor protiletadlového dělostřelectva s automatickými zbraněmi (samohybný)

Na konci dubna byla 1. pěší divize vyslána do severozápadní části československých hranic, aby uvolnila 97. pěší divizi pro nasazení dále na jih. V rámci útoků V. sboru do Československa bylo k 1. pěší divizi přiděleno bojové uskupení A (CCA) 9. obrněné divize k postupu na východ z okolí Chebu s cílem Karlovy Vary. 1. pěší divize zahájila své útoky 5. května a zažila jedny z nejtěžších bojů osvobození v horských oblastech kolem Chebu. 6. května zaútočila 9. obrněná divize CCA přes předsunuté pozice 1. pěší divize. Ráno 7. května CCA a 1. divize na Eisenhowerův rozkaz zastavily svůj postup. Po skončení války se německý XII. sbor vzdal 9. obrněné / 1. pěší divizi CCA. 1. pěší divize se do Německa vrátila později v květnu.

26. pěší divize (Yankee divize)
Generálmajor Willard S. Paul, velitel
26. pěší divize byla divizí Národní gardy aktivovanou v roce 1940. Její jednotky pocházely původně z Nové Anglie, odtud její přezdívka „Yankee“. 26. pěší divize vstoupila do bojů v Lotrinském tažení a byla jednou z prvních tří divizí 3. americké armády nasazených do protiútoku proti německé ofenzívě v Ardenách. 26. pěší divize se účastnila útoku napříč Německem a v dubnu 1945 pronikla hluboko do oblasti Národní reduty a do Rakouska.
26. pěší divize se skládala z:

• Velitelství divize / Velitelské roty
• 101., 104. a 328. pěšího pluku
• 26. průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 101. ženijního bojového praporu
• 114. zdravotnického praporu
• Dělostřelectvo 26. divize: 101., 102., 180. a 263. prapor polního dělostřelectva
• 726. roty lehké údržby
• 26. roty proviantního velitelství
• 39. spojařské roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely
• 818. praporu stíhačů tanků
• 390. praporu automatických protiletadlových zbraní (samohybného)
• 778. tankového praporu

V rámci postupu XII. sboru do Československa zaútočila většina 26. pěší divize severovýchodním směrem do země. Její 328. pluk byl přidělen k 11. obrněné divizi pro její postup v Rakousku a podílel se na osvobození koncentračního tábora Gussen.
Části 26. (Yankee) divize překročily řeku Vltavu v jihovýchodním Československu, než byly v postupu zastaveny velením. Dne 7. května 1945 Yankeeská divize přijala kapitulaci zbytku 11. tankové divize, která se tři dny předtím nevzdala 90. pěší divizi. 26. pěší divize zůstala v Československu do poloviny června 1945, poté se přesunula do Rakouska, aby se ujala okupačních povinností.

2. pěší divize (Indian Head)
Generálmajor Walter Robertson, velitel
Další z mála předválečných divizí pravidelné armády, 2. pěší divize, přistála na pláži Omaha v den D+1 a bojovala po celou dobu evropských tažení. 2. pěší divize v září dobyla přístavní město Brest. V prosinci 1944 divize sehrála hlavní roli v držení severního ramene Arden během německé protiofenzívy v Ardenách a v zabránění Němcům v rozšiřování Arden dále na sever. V dubnu 1945 divize dobyla město Lipsko ve východním Německu.
2. pěší divize se skládala z:

• Velitelství divize / velitelské
  roty
• 9., 23. a 38. pěšího pluku
• 2. jízdního průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 2. ženijního bojového praporu
• 2. zdravotnického praporu
• Dělostřelectvo 2. divize: 12., 15., 37. a 38. prapor polního dělostřelectva
• 702. roty lehké údržby
• 2. roty proviantního velitelství
• 2. spojovací roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely
• 612. praporu stíhačů tanků
• 741. tankového praporu
• 462. praporu automatických protiletadlových zbraní (samohybných)

2. pěší divize dokončila vyčištění operací v okolí Lipska, když byla vyzvána k přesunu na jih k československým hranicím kvůli ofenzívě V. sboru. 2. pěší divize dorazila na hranice a vystřídala jednotky 90. pěší divize. 5. května divize zahájila útoky do Československa. 6. května 2. pěší divize následovala postup 16. obrněné divize a její jednotky v pozdním odpoledni vstoupily do města Plzně. Následující den osvobodil 9. pěší pluk město Rokycany východně od Plzně, kde byl do konce války zastaven. Během tří dnů postupu 2. pěší divize osvobodila řadu českých měst a vesnic, včetně Domažlic. Divize zůstala v Plzni a jejím okolí a pomáhala s rekonstrukcí a zpracováním vzdávajících se německých vojáků a civilistů. 2. pěší divize opustila
Československo koncem června a později v létě se vrátila do Spojených států

5. pěší divize (Red Diamond)
Generálmajor Albert E. Brown, velitel
5. pěší divize byla další z předválečných divizí pravidelné armády, které sloužily v evropském válčišti. Divize nejprve sloužila na Islandu, než se přesunula do Velké Británie, aby se připravila na invazi do Francie. Divize vstoupila do bojů v Normandii v polovině července, svedla zuřivé bitvy proti pevnostem střežícím město Mety v oblasti Lotrinska a poté bojovala v Lucembursku během protiofenzívy v Ardenách. V noci z 22. na 23. března 1945 se jednotky divize staly první spojeneckou jednotkou, která překročila řeku Rýn, když zahájily překvapivý útok na řeku poblíž Oppenheimu. V dubnu 5. pěší divize pomáhala s překonáním Porúří.
5. pěší divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty
• 2., 10. a 11. pěšího pluku
• 5. průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 7. ženijního praporu
• 5. zdravotnického praporu
• Dělostřelectvo 5. divize: 19., 21., 46. a 50. prapor polního dělostřelectva
• 705. roty lehké údržby
• 5. proviantní roty
• 5. spojařské roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely
• 737. tankového praporu
• 449. samohybného protiletadlového dělostřelectva
• 803. praporu stíhačů tanků

V polovině dubna plnila 5. pěší divize okupační a bezpečnostní úkoly v Porúří v západním Německu. Na konci měsíce byla divize vyslána na východ, aby se připojila k XII. sboru jako náhrada za 97. pěší divizi, která byla převedena k V. sboru. Divize vstoupila do linie jižně od 90. pěší divize a začala postupovat podél československých hranic. V jednu chvíli divize prováděla operace současně v Německu, Rakousku a Československu. 5. května zaútočila 5. pěší divize severovýchodním směrem, aby otevřela horské průsmyky pro 4. obrněnou divizi a zajistila několik klíčových mostů přes řeku Vltavu, která v této oblasti protékala blízko československých hranic. Divize pokračovala v postupu, dokud nebyla zastavena na konci války. Poslední bojová ztráta války pro americkou armádu se stala ráno 7. května 1945, kdy byl vojín Charles Havlát z roty C, 803. praporu stíhačů tanků, zabit při útoku poblíž Volar v Československu. Jednotky divize se vrátily do Německa během několika týdnů po Dni vítězství.

9. obrněná divize (Phantom)
Generálmajor John W. Leonard, velitel
9. obrněná divize byla zformována z jezdeckých jednotek ve Fort Riley v Kansasu v červenci 1942. Po výcviku v Británii se divize v září 1944 vylodila v Normandii a koncem října 1944 vstoupila do frontové linie v relativně klidném sektoru Arden v Lucembursku a Belgii. Tři bojová uskupení divize byla rozdělena a použita k posílení dalších divizí v oblasti. Když v prosinci udeřila německá protiofenzíva, divize bojovala jako tři samostatné jednotky. Po bitvě v Ardenách se 9. obrněná divize reorganizovala a poté se vrátila k aktivním operacím. Dne 7. března 1945 bojová skupina 9. obrněné divize dobyla Ludendorffův most u Remagenu – jediný most přes řeku Rýn dobytý v neporušeném stavu. To umožnilo americkým silám rychle překročit řeku Rýn a vytvořit pevné předmostí pro následné operace. V dubnu projela 9. obrněná divize přes střední Německo a obklíčila Lipsko, čímž podporovala dobytí města 2. a 69. pěší divizí.
9. obrněná divize se skládala z:

• velitelství divize
• velitelských rot, bojových velitelství A, B a záloh,
• 2., 14. a 19. tankového praporu,
• 27., 52. a 60. obrněného pěšího praporu,
• 89. jízdní průzkumné letky (mechanizované),
• 9. obrněného ženijního praporu,
• 149. obrněné spojovací roty,
• Dělostřelectvo 9. obrněné divize: 3., 16. a 73. obrněný polní dělostřelecký prapor,
• 131. praporu údržby .
• 2. obrněný zdravotnický prapor
• Četa vojenské policie
• Divizní orchestr
• 482. protiletadlový dělostřelecký prapor automatických zbraní (samohybný)
• 656. prapor stíhačů tanků.

Na konci dubna 1945 se 9. obrněná divize nacházela v blízkosti Lipska. Divize byla v prvních květnových dnech vyslána na jih jako součást V. sboru. Po příjezdu do severozápadní části Československa bylo bojové uskupení A odděleno od své mateřské divize a dočasně přiděleno k 1. pěší divizi, aby vedlo její postup na Karlovy Vary. Zbytek 9. obrněné divize zůstal v Německu jako záloha. 6. května prošla 9. obrněná divize CCA předsunutými pozicemi 1. pěší divize a zaútočila na východ. Na několika místech německé síly kladly odpor protitankovými kanóny a pěchotou. Úderná skupina CCA „Engeman“ tyto síly rozdrtila, ale utrpěla ztrátu dvou lehkých tanků a několik obětí, včetně řidiče tanku seržanta Arthura Critchlowa, který byl zabit. Postup pokračoval ráno 7. května, dokud jej těsně před Karlovými Vary nezastavilo vyšší velitelství. Během následujícího týdne CCA zpracovávala desítky tisíc vzdávajících se německých vojáků a civilistů a poté se znovu připojila ke své mateřské divizi v Německu.

16. obrněná divize
Brigádní generál John L. Pierce, velitel
16. obrněné divize byla aktivována v Camp Chaffee v Arkansasu dne 15. července 1943 a následující rok a půl strávila přípravami na případné nasazení v evropském bojišti. K nasazení došlo až v únoru 1945 a divize byla přidělena k okupačním úkolům nejprve ve Francii a poté v Německu. Jak se válka blížila ke konci, 16. obrněná divize byla umístěna v německém Norimberku.
16. obrněná divize se skládala z:

• Velitelství divize / Roty velitelství
• Bojová uskupení A, B a záloh.
• Dělostřelectvo 16. obrněné divize: 393., 396. a 397. obrněný prapor polního dělostřelectva
• 5., 16. a 26. tankový prapor
• 18., 64. a 69. obrněný pěší prapor
• 23. jízdní průzkumná eskadrona
• 516. oddíl kontrarozvědného sboru
• 216. obrněný zdravotnický prapor
• 137. prapor údržby obrněné
• Četa vojenské policie
• 216. obrněný ženijní prapor
• 156. obrněná spojka
• 571. prapor automatických zbraní protiletadlové obrany (samohybný)
• 633. prapor stíhačů tanků

Na rozkaz generála Pattona byla 5. května z Norimberku přesunuta 16. obrněná divize do Československa, aby se zúčastnila operace V. sboru k osvobození západní části země. Následujícího dne 16. obrněná divize prošla předsunutými pozicemi 97. pěší divize a zamířila k Plzni, jednomu z největších československých měst. V polovině dopoledne vstoupilo do města bojové uskupení B, které s radostí přivítaly obrovské davy českých civilistů. Velitel plzeňské německé posádky, generál Georg von Majewski, se vzdal velení a poté spáchal sebevraždu. Zbytek dne divize zajišťovala město a likvidovala izolovaná ohniska neústupného německého odporu. Průzkumné jednotky divize mířily k československému hlavnímu městu Praze, když byly na rozkaz z vyššího velitelství odvolány. 7. května doprovodil tým z 23. jízdní eskadry zástupce německého vrchního velení, aby nařídil veliteli německých sil v Československu, polnímu maršálovi Ferdinandu Schoernerovi, aby se v souladu s celkovou německou kapitulací vzdal. 16. obrněná divize zůstala v Československu, aby pomáhala s obnovou a udržováním pořádku po celé léto 1945. Divize opustila Československo začátkem září a vrátila se do Spojených států, kde byla deaktivována. Osvobození Plzně bylo jedinou bojovou operací 16. obrněné divize během války.

4. obrněná divize (Jméno stačí)
Generálmajor William Hoge, velitel
4. obrněná divize byla aktivována v Camp Pine ve státě New York v dubnu 1941. Divize vstoupila do boje koncem července 1944 a vedla bleskový postup 3. americké armády přes Francii. V září 1944 4. obrněná divize rozdrtila několik zuřivých německých protiútoků obrněných vozidel v oblasti Lotrinska. Koncem prosince provedla 4. obrněná divize protiútok, aby ulevila obklíčeným americkým silám u Bastogne v Belgii. Během jara 1945 4. obrněná divize osvobodila německý koncentrační tábor v Ohrdrufu a zúčastnila se postupu 3. armády přes střední Německo. Koncem dubna 1945 se divize v Bavorsku přezbrojovala.
4. obrněná divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty,
• bojových velitelství A, B a záloh,
• Dělostřelectvo 4. obrněné divize: 22., 66. a 94. obrněný prapor polního dělostřelectva, dále byla pro československou operaci přidělena 177. polní dělostřelecká skupina (179. prapor polního dělostřelectva a 276. obrněný prapor polního dělostřelectva),
• 8., 35. a 37. tankový prapor,
• 10., 51. a 53. obrněný pěší prapor,
• 25. jízdní průzkumná eskadrona (mechanizovaná),
• 24. obrněný ženijní prapor.
• 144. obrněná signální rota
• 126. prapor údržby
• 4. obrněný zdravotnický prapor
• Četa vojenské policie
• Divizní orchestr
• 489. protiletadlový dělostřelecký prapor automatických zbraní (samohybný)
• 704. prapor stíhačů tanků

Na začátku května byla 4. obrněná divize povolána na frontu, aby vedla útok XII. sboru na Prahu. Dne 6. května 4. obrněná divize prošla předsunutými pozicemi 5. a 90. pěší divize a zamířila na severovýchod s cílem v Praze. Průzkumné jednotky se dostaly na okraj města, ale byly staženy. 4. obrněná divize byla zastavena na rozkaz generála Eisenhowera, aby nepostupovala za linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Předsunuté jednotky divize se 6. května zastavily v Písku a Strakonicích. Na všech trasách postupu byli příslušníci 4. obrněné divize vítáni nadšenými českými civilisty oslavujícími osvobození z nacistické německé nadvlády. 4. obrněná divize zůstala v Československu a zpracovala desítky tisíc vzdávajících se německých vojáků a civilistů. 4. obrněná divize se vrátila do Německa do dvou týdnů po skončení války.

2. jízdní průzkumná skupina (mechanizovaná)
plukovník Cyrus A. Dolph III, velitel
Počátky 102. jízdní skupiny sahají k 29. květnu 1913, kdy byla poprvé organizována jako jednotka Národní gardy New Jersey. Jednotka se v srpnu 1921 stala 102. jízdním plukem a do federální služby byla povolána v lednu 1941. 102. jízdní skupina přistála na palubě pluku D-Plus Two a bojovala jako součást V. sboru během kampaní v Normandii a severní Francii. V srpnu se skupina zúčastnila osvobozovacích ceremoniálů v Paříži. Během německé protiofenzívy v Ardenách pomáhala 102. jízdní skupina držet severní rameno americké obrany. Na jaře 1945 102. jízdní skupina podporovala postup V. sboru přes střední Německo.
102. jízdní skupina se skládala z:

• Velitelství skupiny
• 38. jízdní průzkumná eskadrona [mechanizovaná]
• 102. jízdní průzkumná eskadrona [mechanizovaná]

Když V. sbor obdržel rozkaz k přidělení k Třetí americké armádě, cestovala 102. jízdní skupina se sborem na jih. Během osvobozování západního Československa skupina plnila mise v oblasti zabezpečení týlu a čistila obejdená ohniska německého odboje. 102. jízdní skupina se 7. a 8. května přemístila do Plzně a v Československu zůstala až do října 1945, kde plnila okupační a bezpečnostní úkoly. Jen málo dalších jednotek americké armády sloužilo v Československu tak dlouho jako 102. jízdní skupina.

Následující divize sloužily v Československu v okupační službě:

79. pěší divize (Lotrinský Kříž)
Brigádní generál LeRoy H. Watson (květen–červenec 1945), 
Generálmajor Anthony C. McAuliffe (červenec–srpen 1945),
79. pěší divize se vylodila na pláži Utah týden po dni D a pomohla osvobodit přístav Cherbourg. Divize se účastnila kampaní v Normandii, severní Francii, Porýní, Ardenách-Alsasku a střední Evropě. V dubnu pomáhala 79. pěší divize s redukcí Porúří a po skončení války 8. května 1945 sloužila v této oblasti v okupačních službách.
79. pěší divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty
• 313., 314. a 315. pěšího pluku
• 79. průzkumného oddílu (mechanizovaného)
• 304. ženijního praporu
  304. zdravotnického praporu
• Divizní dělostřelectvo: 310., 311., 312. a 904. prapory polního dělostřelectva
• 779. roty lehké údržby
• 79. roty proviantního velitelství
• 79. spojařské roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely
• 463. praporu automatických zbraní protiletadlové obrany (samohybných)

V prvním červnovém týdnu cestovala 79. pěší divize z Porúří do Československa a po celé léto a podzim sloužila v okupačních službách v této zemi. Poté se divize vrátila do Německa a poté zpět do Spojených států, kde byla v prosinci 1945 deaktivována.

94. pěší divize
Brigádní generál Louis J. Fortier (červen až červenec 1945), velitel
generálmajor Allison J. Barnett (1. srpna 1945 až 9. února 1946), velitel
94. pěší divizi vstoupila do Francie přes pláž Utah v září 1944 a podzim téhož roku strávila blokováním německých sil, které držely přístavy Lorient a Saint-Nazaire v Lamanšském průlivu. V lednu 1945 se 94. pěší divize vydala na východ a bojovala v operacích s cílem prolomit Siegfriedovu linii v Sársko-moselském trojúhelníku. 376. pěší pluk pomohl 10. obrněné divizi v únoru 1945 dobýt německé město Trevír. 94. pěší divize pomohla zredukovat Porúří a po skončení války sloužila v okupačních službách v Düsseldorfu.
94. pěší divize se skládala z:

• Velitelství divize / Velitelská rota
• 301., 302. a 376. pěší pluk
• 94. průzkumný oddíl (mechanizovaný)
• 319. ženijní prapor 319. zdravotnický prapor
• Divizní dělostřelectvo: 301., 356., 390. a 919. prapor polního dělostřelectva
• 794. rota lehké údržby
• 94. rota proviantního velitelství
• 94. rota spojařů
• Četa vojenské policie
• Divizní kapela

V polovině června 1945 odcestovala 94. pěší divize z Düsseldorfu do Československa a zbavila 26. pěší divizi okupačních povinností v Sušici a jejím okolí. 94. pěší divize byla zodpovědná za hlídkování americko-sovětské demarkační linie mezi oběma okupačními zónami, za ostrahu zajateckých táborů a důležitých zařízení a za pomoc místním českým samosprávám s obnovou a udržováním pořádku. Jakmile další americké jednotky opustily Československo, převzala 94. pěší divize odpovědnost za jejich sektory.
Divize zůstala v Československu až do začátku prosince 1945, kdy všechny americké a sovětské síly opustily zemi.

80. pěší divize (Blue Ridge)
Generálmajor Horace L. McBride, (březen 1943 – říjen 1945)
Generálmajor Walter F. Lauer, (říjen 1945 – prosinec 1945)
80. pěší divize sloužila u 3. americké armády po celou dobu jejího působení na evropském bojišti. Divize bojovala v kampaních napříč severní Francií a Porýním. Během bitvy v Ardenách byla 80. pěší divize jednou z prvních tří divizí, které Patton vyslal k odrazení německého průlomu. Divize postupovala přes střední Německo a na konci války útočila na Rakousko.
80. pěší divize se skládala z:

• velitelství divize / velitelské roty
• 317., 318. a 319. pěšího pluku
• 80. průzkumného čety (mechanizovaného)
• 305. ženijního bojového praporu
• 305. zdravotnického praporu
• Divizní dělostřelectvo: 313., 314., 315. a 905. prapor polního dělostřelectva
• 780. roty lehké údržby
• 80. roty proviantního důstojníka
• 80. spojařské roty
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely

Pokračující stahování amerických sil z Československa zanechalo XXII. sbor s nedostatečným počtem vojáků k plnění okupačních úkolů a střežení americko-sovětské demarkační linie. Na žádost generálporučíka Ernesta Harmona byly 319. a 318. pěší pluky a divizní velitelství 80. pěší divize přesunuty z Bavorska do Československa, aby plnily okupační úkoly. V zemi zůstaly až do začátku prosince 1945, kdy americké síly Československo opustily.

8. obrněná divize (Tornado)
Generálmajor John Devine, velítel
8. obrněné divizi, dorazila do Francie v lednu 1945 a byla přesunuta do řad v reakci na německou protiofenzívu v Alsasku. Divize podporovala postup k dobytí Sársko-moselského trojúhelníku. 8. obrněná divize, převelená k 9. americké armádě, se účastnila operací v oblasti řeky Roer a postupu k řece Rýn. Po překročení Rýna se 8. obrněná divize podílela na redukci Porúří a poté na dobytí pohoří Harz. Na konci války sloužila divize v této oblasti v okupačních službách.
8. obrněná divize se skládala z:

• Velitelství divize
• Bojových uskupení velitelských rot A, B a záloh
• 18., 36. a 80. tankového praporu
• 7., 49. a 58. obrněného pěšího praporu
• 88. jízdní průzkumné letky (mechanizované)
• 53. obrněného ženijního praporu
• 148. obrněné spojovací roty
• Divizní dělostřelectvo: 398., 399. a 405. obrněný prapor polního dělostřelectva
• Divizní vlaky
• 130. prapor údržby
• 78. obrněného zdravotnického praporu
• Čety vojenské policie
• Divizní kapely

Začátkem června odcestovala 8. obrněná divize do Československa a zbavila ostatní americké jednotky jejich okupačních povinností. Během svého působení v Československu vojáci 8. obrněné divize zpracovávali německé válečné zajatce, obsluhovali rušné plzeňské letiště a střežili tábory pro válečné zajatce a vysídlené osoby a důležitá zařízení včetně závodu Škoda. 8. obrněná divize opustila Československo v září 1945.

Závěr
Od dubna do prosince 1945 vedla americká armáda operace v západní oblasti Československa a jejím okolí. Celkem se tři sbory, třináct divizí a četné samostatné prapory a skupiny podílely na osvobozování země a následně na její poválečné obnově a návratu k mírovému normálu. Tím zanechaly v srdcích a myslích českého lidu trvalé dědictví, které trvá dodnes.

Zdroj
Bryan J. Dickerson; The U.S. Army in Czechoslovakia 1945: An Operational Overview